Ninušky stránky o škole

Bohužel na své stránky nemám mnoho času ale budu se snažit to napravit pokud potřebujete nějaké info pište mi na mail Pamela.k@seznam.cz

Témata

Pojem a znaky subjektu a subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu

Subjektem - čili pachatelem trestného činu je osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu. Dle TZ může být trestně odpovědným pachatelem v tomto smyslu jen FO, příčetná, která v době činu dosáhla věku nejméně 15 let (kdy den 15 narozenin se nepočítá).

Subjekt je tedy znakem skutkové podstaty, který charakterizuje pachatele.

Znaky skutkové podstaty, které charakterizují pachatele trestného činu, jsou:

Ø        zvláštní postavení či způsobilost

Ø        zvláštní vlastnost pachatele

tyto jsou vyžadovány pouze u některých trestných činů.

 

V této souvislosti rozlišujeme jednotlivě druhy subjektů takto:

Ø        subjekt obecný - tzn. že většinu trestných činů může spáchat kdokoliv, kdo v době činu dovršil nejméně 15 rok svého věku a je příčetný.

Ø        subjekt speciální - ten se vyskytuje pouze u některých trestných činů a to u takových, kde je vyžadováno zvláštní postavení nebo způsobilost např. u trestných činů vojenských - voják, u trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele - veřejný činitel apod.

Ø        subjekt konkrétní - např. u trestného činu vražda novorozeného dítěte matkou dle § 220 TZ je vyžadována zvláštní vlastnost matky - v rozrušení způsobeném porodem.

Jestliže ke spáchání trestného činu TZ vyžaduje způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem nebo spolupachatelem takového trestného činu pouze osoba, mající požadovanou způsobilost nebo postavení. Organizátorem, návodcem a pomocníkem již může být kdokoliv.

Subjektivní stránka

do subjektivní stránky trestného činu se zahrnují znaky vnitřní - týkající se psychiky pachatele.

Patří sem především:

Ø        zavinění (obligatorní znak),

Ø        pohnutka, psychické vztahy a stavy

Ø        cil                                tzv., znaky fakultativní - neboť jsou obsaženy

Ø        účel                                   pouze v některých skutkových podstatách

Má-li jít o trestný čin, musí v něm být obsaženo zavinění - protože v českém právním řádu platí zásada, "není trestného činu bez zavinění".


Pojem zavinění

-jedná se o vnitřní psychický vztah člověka k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin. Zavinění se vztahuje na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu. Kdyby zavinění chybělo ve vztahu byť jen k jednomu znaku skutkové podstaty trestného činu, nebyla by subjektivní stránka naplněna a pachatel by nemohl být brán za onen čin k trestní odpovědnosti. Zavinění musí existovat v době spáchání činu.

Zavinění obsahuje dvě složky:

Ø        vědění - zahrnuje vnímání čili odraz předmětů a jevů pomocí smyslových orgánů, ale také představu předmětů a Jevů (jež pachatel vnímal dříve nebo k nim dospěl úsudkem na základě znalostí a zkušeností)

Ø        vůli - kdy volní složkou rozumíme nejen chtění, ale i srozumění s určitými skutečnostmi nebo s následkem.

Na složce vědění a vůle jsou v TZ vybudovány 2 formy zavinění:

q       zavinění úmyslné (obsahuje vždy vedle složky vědění i složku volní) kdy ze zákona rozeznáváme

Ø        úmysl přímý - § 4 písm.a)

-                kdy pachatel věděl, že způsobem uvedeným v TZ poruší nebo ohrozí  zájem chráněný TZ a chtěl takové porušení či ohrožení způsobit.

Ø        úmysl nepřímý - § 4 písm.b)

-    kdy pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení či     ohrožení způsobit a pro tento případ byl s tímto následkem srozuměn.

Společné pro oba druhy úmyslu je to, že si pachatel představoval porušení či ohrožení chráněného zájmu a ostatní skutečnosti alespoň jako možné. Tato představa se musí naplňovat v době činu.

Rozdíl mezi oběma druhy úmyslu je v odstupňování volní složky. K přímému úmyslu je třeba, aby pachatel chtěl způsobit porušení či ohrožení chráněného zájmu; k nepřímému úmyslu stačí, aby pachatel byl srozuměn s následkem.

q       zavinění z nedbalosti (u tohoto druhu zavinění chybí volní složka) kdy ze zákona rozeznáváme

Ø        nedbalost vědomou - § 5 písm.a)

-           kdy pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v TZ porušit či ohrozit zájem chráněný TZ. ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to. že se tak nestane.

Ø        nedbalost nevědomou - § 5 písm b)

-    kdy pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení či ohrožení, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

 

Společné pro oba druhy nedbalosti je, že chybí volní složka(pachatel nechce způsobit porušení či ohrožení chráněného zájmu). Nedbalost je budována na složce vědění.

 

Rozdíl mezi oběma druhy nedbalosti je v tom, že zatímco u vědomé nedbalosti pachatel ví o možnosti, že způsobí porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, při nevědomé nedbalosti o této možnosti ani neví. ač o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl (měl povinnost i možnost vědět, že může způsobit porušení či ohrožení chráněných zájmů).

 
Snad se vám mé stránky alespoň trochu líbí